Vybrané projekty

Soutěžní tým:

Ondřej Fiala, Tomáš Henel, Šárka Guľašiová

Cíle návrhu

Navýšit stávající kapacity a doplnit nové provozy.

Nenarušit charakter školy a celkovou náladu areálu a architektury.

Umožnit realizaci návrhu při zachování provozu školy.

Dodržet jednotlivé prostorové a provozní vazby.

Respektovat územní plán a požadavky obce na zachování dopravní obslužnosti území.

Urbanistické řešení

Dnešní areál je tvořen souborem budov při západní straně pozemku, obklopujících centrální dvůr, zahradu. Novými stavbami tento princip dále podporujeme a nové stavby doplňujeme tak, aby dvůr spoluutvářely. Objekt nové jídelny umisťujeme na východní hranu areálu a navrhujeme zastřešené venkovní propojení s budovami I. stupně. Tato vazba je umožněna přesunutím zahrady mateřské školy do nového prostoru mimo dnešní areál, na obecní pozemky při vstupu do mateřské školy. Uvažované parkoviště a sportovní halu umisťujeme na pozemek čerpací stanice a navrhujeme mimoúrovňové propojení s areálem školy. Dopravní řešení maximálně vychází ze stávajícího stavu vjezdů a principu obslužnosti území, zároveň návrhem zklidňujeme dnešní provoz před vstupem do areálu školy. V návrhu pracujeme s úvahou o přepracování projektu gymnázia (budova Brixi) a to s ohledem na vyšší zadané kapacity, než jsou prostorové možnosti stávajícího projektu. Ponecháváme pozici stavby i její vazby na okolí.

Architektonické řešení

Při hledání výrazu staveb jsme vycházeli z nálady současného stavu areálu a snažili jsme se tuto atmosféru nenarušit, naopak podpořit a doplnit. Vstupem, jídelnou a novými propojeními v rámci školní zahrady nevytváříme dojem instituce, nabízíme nová zákoutí a navzdory navýšeným kapacitám nových prostor usilujeme o lidské měřítko, obdobné dnešnímu stavu. Budova gymnázia pak může směřovat k hmotově jednoduššímu a pravidelnějšímu výrazu, bližšímu okolní městské zástavbě. Sportovní halu, jako měřítkově zcela odlišný typ stavby, propojujeme architektonicky s areálem především zvoleným materiálovým řešením, svou formou je tato stavba svébytným solitérem, se snahou nevytvářet městskou bariéru, ale naopak se otevírat do všech přilehlých veřejných prostranství. Podlaha tělocvičny i hřiště je vyzdvihnuta nad parkoviště, což zjednodušuje jak pohyb vozidel, neklade nároky na náročnou podzemní stavbu a zároveň, s ohledem na nutný mimoúrovňový přístup z areálu školy, neprodlužuje trasu do tělocvičny po vystoupání na propojovací lávku.

Materiálové a konstrukční řešení

Z požadavků zadání i z provedení současných budov školy je zřejmý záměr o přírodní materiály a v tomto směru v návrhu pokračujeme. Ve velké míře užíváme dřevěné prvky. Hala je navržena jako přiznaná celodřevěná konstrukce, s užitím dřeva počítáme i na zastřešené cesty v rámci areálu a jako pohledové prvky na podbitích přesahů střech. Pohledové stěnové konstrukce jídelny a nového vstupu uvažujeme z dusaného betonu, čímž stavbě dodáváme přirozené zemité tóny.

Spolupráce:

Ing. arch. Eva Hrubanová

Ing. Klára Stachová (Ateliér Krajinka)

Foto: Benedikt Markel

Základním tématem je hledání potenciálu stavby a jeho následné maximální využití. Odstraňujeme nánosy nekvalitních přestaveb z dob po uzavření pivovaru, očišťujeme původní hodnotné detaily a propojujeme jednotlivé prostory do velkorysého celku.
Zpočátku bylo zásadní rozvrhnout provozy v rámci areálu a samotné stavby tak, aby jejich různorodé využití korespondovalo s objektem a charakterem jeho prostor.

Varnu - základní prostor pivovaru, ponecháváme v místě varny původní. Vybouráváme zazděné okenní otvory a vaření piva tak otevíráme do dvora
i zámeckého parku. Varna, jako srdce celého pivovaru, je tak součástí veškerého pohybu a aktivit areálu. Tvoří pozadí koncertům, v nočním osvětlení dodává charakter venkovnímu sezení, přes den pak do dvora přivádí život.
Pivnici, jako nejrušnější provoz, umisťujeme nejblíže k náměstí, přímo ke vstupu do pivovarského dvora. Její prostor, původně humna na klíčení sladu, je uzavřen klenbami a tedy s velmi tradiční hospodskou náladou. Restauraci naopak vkládáme do patra, které nabízí výhledy do zámeckého parku.

V celkovém designu stavby se držíme několika zásad.
Prezentujeme co je z původní stavby hodnotné. Doplňujeme dle původních plánů a historických fotografií části, které byly přestavbami pivovaru zdecimovány - a to především nezbytný pivovarský hvozd s typickým ventilačním komínem. Držíme charakter historické průmyslové stavby a to včetně materiálového a barevného řešení.
V částech stavby, které zasahujeme novými aktivitami a kde v původním objektu nejsou stavební prvky k zachování, pak naopak k architektuře přistupujeme soudobě. Navrhujeme velká prosklená okna do recepce a restaurace. K technickému řešení přistupujeme současně, ale s respektem k tradici.

Nevšední a citlivé zadání. Tím pro nás začala práce na návrhu soukromé kaple, uvažované pro rodinu a nejbližší přátele investora. Kaple stojí na soukromém pozemku, v jejím umístění mezi vzrostlými opadavými duby měl stavitel od počátku jasno. Je orientována v ose východ-západ, vstupem se obrací směrem k obci. Tvarování stavby vychází z myšlenek, které její vznik iniciovaly. Investor vyrůstal v Řecku, základní archetyp se zvonicí v průčelí mu byl blízký. Tento model jsme doplnili o přístupy z českého prostředí. Kaple balancuje mezi tradicí a současnými stavebními principy. Jednoduchou hmotu jsme načlenili pásem oken nad bočními stěnami, kde bychom v tradičním pojetí tvořili římsu. Obdobně jsme hledali rovnováhu i v materiálech. Břidlicovou krytinu, žulová ostění a trámový krov jsme doplnili o betonové bloky, které byly ručně vyráběny na místě, přímo v modulu kaple. Bloky v rozměru 80x40x10cm z prostého betonu jsou na delších stranách směrem k podstavě rozšířeny, čímž se výrazněji propisují jednotlivé vrstvy. Tím vzniká charakteristický vzhled zdiva a jde tak o hlavní zdobný prvek stavby.

V interieru je kaple opět zcela prostá. Základní materiály doplňují pouze ikony z cest rodiny a mobiliář tvořený lokálními řemeslníky.

foto: Tomáš Slavík

autoři: Ondřej Fiala, Tomáš Henel, Jiří Bláha, Šárka Guľašiová

Krajinná architektura: Barbora Trojanová, David Trojan

Zadáním bylo upravit a rozšířit stavbu rodinné horské chaty. Zdvojnásobit počet pokojů i velikost společného obytného prostoru, aby zároveň nedošlo ke kompletní destrukci a ztrátě vazby na původní, svépomocí budovanou stavbu. Navrhli jsme objekt tvarově a objemově zopakovat jako přístavbu, štítem otočenou kolmo k původní hmotě, s přízemím propojeným v jeden obytný prostor. Původní část má zděné přízemí a štíty, přístavba je zhotovena jako dřevostavba s opláštěním ze smrkových prken, interiéry jsou kompletně obloženy smrkovou biodeskou. Zachováním a opakováním původního objemu si stavba jako celek ponechává drobné měřítko a zároveň poskytuje dostatek prostoru až pro osm osob.

První návštěva pozemku v nás zanechala velice rozpačité pocity. Atmosféra byla negativní a ovlivněná spory bývalých majitelů, kteří násilně rozdělili dům i zahradu na dvě neprostupné části. Důvěrou investorů ve šťastný konec se toto podařilo během procesu návrhu i realizace beze zbytku odstranit.

Již před začátkem prací na studii měli stavebníci jasno ve dvou věcech – v domě bude tradiční pec a koupelna s oknem do zahrady. Pec jsme navrhli jako dominantní prvek půdorysně skromného, ale výškově velkorysého obytného prostoru, a okno z hlavní koupelny směřujeme přímo na vzrostlý rododendron.
Stodolu jsme otevřeli novými velkorysými okenními otvory, vzhledem k jejímu technickému stavu jsme ji však funkčně využili pouze jako střechu. Vizuálně ale plní zásadní úlohu. Díky průhledům a dispozičnímu uspořádání ji člověk neustále vnímá a má pocit, že je její součástí, že je v prostředí a náladě starého domu, přestože je v budově zcela nové. Vlastní vestavba je ve stodole umístěna nepravidelně, s různě velkými odstupy od obvodových stěn, čímž vzniká několik mimořádných míst, která jsou na rozhraní vnitřního a venkovního prostoru.
Veškeré původní části stavby jsme sjednotili barevně i materiálově, rozdílné pouze ve struktuře. Nová vestavba je naopak kontrastní – obložená tmavě šedými heraklithovými deskami, které navazují na hrubost původní fasády, přesto jsou zcela soudobé. Interiéru dominuje přírodní dubová podlaha, doplněná o prvky z režných cihel, OSB desek a nosných prvků krovu.

Na malém prostoru Letenské garsonky jsme navrhli úspornou dispozici, se snahou o chytře řešené úložné prostory a postelí zavěšenou na obnaženém betonovém stropě. Vestavné nábytky v bílé barvě splývají se světlým obytným prostorem a vynikají tak původní materiály a solitérní prvky nábytku. Kompaktní koupelna je k tomuto principu kontrastní, tmavá.

Návrh interiérů výroby vína, degustačního sklepa a apartmánů.

Kompletní návrh interiérů a změn dispozic do nově vybudovaného komplexu, který vznikl v blízkosti vinice Salabka v Praze - Troji.

Celková atmosféra projektu je zásadně ovlivněna geniem loci místa a zároveň snahou přiblížit se náladě vinic ve francouzské Provence.

foto: Benedikt Markel a Salabka

Badminton aréna Skalka

Návrh badmintonových kurtů včetně zázemí a přidružené kavárny s recepcí. Kavárnu jsme navrhli jako kontrastní filtr mezi pasáží obchodního centra a prostorem kurtů s výhledem na právě probíhající dění na kurtech.

grafika, orientační systém:

Tereza Králová, Marta Maštálková, Martina Kupsová

Návrh interieru nového bistra, zaměřeného na zdravou lehkou kuchyni. Prostor byl v minulosti vinným barem a restaurací, cílem investora tedy bylo s ohledem na investiční náklady využít maximum původních prvků. Sejmuli jsme původní vynilovou podlahu a nechali zbroušený beton, prostor jsme sjednotili živou světlou malbou, doplnili květiny a barevné akcenty.